Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Dopis Alkoholičce

Kdybych bydlela přes ulici a viděla bych vás, jak se snažíte skrýt svou nemoc, nikdy bych vám v rozhovoru neřekla to, co vám chci říci nyní. Nenechala byste mě  to udělat, protože byste se mě bála. Měla byste dojem, že jsou součástí celosvětového spiknutí proti vám, nenáviděla byste mě za to, že mám podezření, že trpíte.

            Kdybychom se vzájemně podívali do očí, bylo by těžké s vámi promluvit a říci vám, že s vámi cítím. Bylo by těžké vám říci, že k vám necítím nenávist, že vás nechci zesměšnit nebo vám dělat kázání jenom proto, že se mnou nechcete mluvit o vaší smrtelné nemoci. Obě bychom předstírali, že něco takového neexistuje.

            A tak jsem se rozhodla vám napsat dopis a doručit ho na toto bezpečné místo, kde ho najdete, ale kde bude ukrytý před vaší rodinou, abyste si ho mohla přečíst.

            Máme společné tajemství, obě dobře víme, že s k smrti bojíte následků vašeho pití.

            A věku nezáleží, můžete být studentka, mladá matka, uznávaná odbornice, manželka prominentní osoby nebo důstojně vyhlížející babička. Můžete být extrovertní osoba, která je středem pozornosti na každém večírku nebo plachá duše, která si musí přihnout na kuráž.

            Ať už pijete jen několik měsíců nebo řadu let, určitě byste se vylekala nebo byste se vehementně bránila, kdyby vás někdo nazval alkoholičkou, ale přitom se ptáte sama sebe, zda jí náhodou nejste. Mám pro vás pohotovou odpověď. Pokud v současné době pijete více, než jste schopna připustit a nejste schopna své pití kontrolovat, je velice pravděpodobné, že jste alkoholičkou. Tímto označením mám na mysli nemocnou osobu. Nemoc se zhoršuje a uzavírá vás před světem okolo vás, až v něm nezůstane vůbec nic kromě alkoholu.

            Jelikož jste žena, pravděpodobně pijete tajně a udělala jste vše proto, abyste svůj problém ukryla předškolním světem, dokonce i sama  před sebou. S největší pravděpodobností se vám to i podařilo. Dokonce je možné, že nikdo neví o vašem pití. Máte strach dát si Skleničku na veřejnosti, protože může znamenat váš nekontrolovatelný pád dolů. Možná, že pijete v ložnici a já jsem teď svědkem toho, jak saháte po láhvi ukryté v prádelníku nebo na polici v nějaké krabici. Vaše rodina možná ani neví o vašich častých bolestech hlavy.

 

 

            Na druhé straně můžete být osůbkou, která „žije“ v barech. Možná představujete problém pro okolí vašeho bydliště nebo jste zdrojem místních skandálů. Je možné, že vaše rodina, včetně vašich dětí, už přestala cokoliv skrývat. Možná, že jste ji již jako důsledek vašeho pití ztratila.

            Máte naději bez ohledu na to, v jaké fázi se nyní nacházíte. Nenechte se odradit pocitem viny a studu. Nezasloužíte si ani vydírání, ani lítostivé žádosti typu: „Kdybys nás měla ráda, tak by jsi přestala.“, „Myslíš jenom na sebe.“ nebo „Měla by ses stydět, podívej se, jaké máš vzdělání a možnosti.“ Nejste však sobecká a nemorální příšera. Jste vážně nemocná žena.

            Jakmile to zjistíte, je další krokem zbavení se pocitu viny. Jakmile připustíte, že jste alkoholička, nikdo už nemá právo vás obviňovat nebo trestat, protože vy sama jste si již  připravila nelidský trest. Musíte si pouze přiznat, že jste nemocná. Vaše onemocnění je natolik nebezpečné, že pokud jej nezastavíte, může zničit vše, co je vám blízké, vaše tělo a vaší mysl. Není to vaše vina, je to stejné, jako byste trpěla sennou rýmou nebo cukrovkou. Pokud jste alkoholičkou, působí na vás alkohol jako jed.

            Nejste sama, koho týrá alkoholizmus. Tisícům vám podobných žen se život začíná kousek po kousku tříštit. Dá se jenom obtížně zjistit, kolik jich doopravdy je, protože ženy dovedou svou nemoc skrývat lépe než muži, zejména ty, které jsou v domácnosti. Dokáží to alespoň na nějakou dobu. Ale utrpení alkoholiček je mnohem horší než u mužů, protože psychika a tělesná stavba ženy jsou složitější a ženy jsou citlivější. Alkoholička není schopna snášet nenávist k sobě samé  tak snadno, jak ji snášejí muži a mnohem obtížněji se vyrovnává s nenávistným pohledem společnosti na alkoholizmus. Jistě vám neříkám nic nového. Já sama bych si z celého srdce přála, aby to nebyla pravda.

            Hraná statečnost, která je natolik příznačná pro alkoholiky, není pro alkoholičky typická. Přijde v okamžiku, kdy alkoholička v sobě zničí své vlastní já. Od mnoha alkoholiček jsem  slyšela konstatování: „Vše ve mně zcela umřelo, nikdo mi nebyl schopen podat pomocnou ruku.“

            Řada že nechce přiznat, ani sobě samým, že jsou alkoholičky. Ale toto přiznání je prvním krokem na cestě k vystřízlivění a uzdravení se. Pokud jste tento první krok ještě neučinila, ráda bych vám dnes pomohla. Pokud jste ochotna připustit, že vaše vnitřní panika a devastace těla jsou příznaky alkoholizmu, neodmítejte pomoc.

 

 

Účelem mého dopisu je, abych vám řekla, že se můžete, navzdory vaší vážné nemoci, zařadit zpět do společnosti a těšit se z normálního života. Ve skutečnosti může být váš život mnohem šťastnější, než je život průměrného člověka. Už se nikdy nevrátíte ke svému životu, který jste žila v době, kdy do něj zasáhl alkoholizmus. Tento život stejně nestál za nic, protože jste se ho snažila utopit v alkoholu. Nyní vám povím o tom, co jste hledala v alkoholu a co měl Bůh na mysli tím, že vás stvořil.

Píší vám o organizaci Anonymní alkoholici. Pomohla již abstinovat téměř dvěma milionům poražených mužů a žen, kteří neměli naději, že by mohli znovu dát smysl svým životům. Pokud jste ochotna a dostatečně připraveny přijmout pomoc, nebude vaše dnešní sklenička pouze tou poslední ve vašem životě, ale získáte rovněž nový optimistický pohled na život, kterému bude vaše okolí aplaudovat.

Veřejnost nerozumí práci společenství AA a ve skutečnosti není schopna se k ní intelektuálně vyjádřit. Existuje však nespočet důkazů o její účinnosti, o tom, že přináší výsledky. Aby jste si přiznala bezmocnost vůči alkoholu, musíte o pomoc požádat Vyšší moc. To samo o sobě nestačí. Z hlediska emocí, jako požadavek vycházející z vašeho utrpení, dojde k uvolnění největší síly, jakou je lidská bytost schopnost uvolnit. Přítomnost této síly je silnější než alkohol, který byl až do této chvíle smyslem vašeho jednání a zastiňoval lásku k rodině, sebeúctu a pud sebezáchovy. O této zkušenosti se dá jen stěží mluvit, přestože její následky jsou zcela viditelné. Nikdo neví proč a jak to funguje, ale funguje to.

V krátkosti si pohovořme o vás. Jak jste se stala alkoholičkou? Samozřejmě, že ne schválně a nebo z ničemnosti. Lékařská věda a psychiatrie objevily, že mnoho lidí má k nadměrnému pití emocionální důvody. Znala jsem dvě ženy, ze kterých se staly alkoholičky, protože přišli o děti a jiné, které zradil manžel. Řada alkoholiků jsou perfekcionalisté a idealisté. Chtějí ve svém životě dosáhnout zázraků. Pokud toho nejsou schopni, nedokáží unést své zklamání.

Navzdory běžnému názoru jsou alkoholici svědomití lidé. Na všem jim záleží tak hluboce, že nejsou schopni vydržet stres a tlak, které přinášejí starosti. Když se setkají svědomitost a neschopnost unést bolest, působí to jako pozvání na skleničku.

Emoční konflikty, které přecitlivělí lidé prožívají, jsou neúnosné a tak člověk hledá útěk, který končí naprostou destrukcí. U některých alkoholiků se pocit méněcennosti z dětství přenáší do kompenzačního mechanizmu, kterým je potřeba uspět a být chválen. Tyto potřeby si vytváří vlastní ego a nikdy nejsou dostatečně uspokojeny. Přílišně velké ego u žen vyžaduje lichocení, oddanost a v některých případech pokračující milostná dobrodružství. Pokud nedojte k naplnění touhy po dokonalosti, začne někdy frustrovaná žena věřit vysněným slibům, které nachází v alkoholu.

V kombinaci extrémního emočního napětí a tělesné alergie je ztroskotání nevyhnutelné. Lidé pijí, protože jsou nešťastní a začarovaný kruh pokračuje, až nikdo neví, kde je jeho začátek a kde konec. Součástí cesty z tohoto nemírného utrpení je léčba choroby i emocí. Psychiatrie a lékařská věda ruku v ruce dokázali vyléčit mnoho nemocí, ale v našem případě se nadá hovořit o trvalém úspěchu. Alkoholik je považován za „žal lékařské profese,“ protože lékař si uvědomuje, že mučené tělo s tendencemi k sebevraždě, které se snaží dát dohromady, se k němu za několik měsíců vrátí ve stejném a mnohdy i horším stavu.

 

 

Výsledky činnosti společenství Anonymních alkoholiků jsou na druhé straně nezvykle pozitivní. V některých případech se zdá, že je to nesmírně jednoduché. Jakmile alkoholici vyčerpají všechny své možnosti, požádají o pomoc společenství AA a od toho dne se již nenapijí. V jiných případech s programem několik měsíců „koketují“. Znám jednu ženu, které to trvalo tři roky. Dokonce i členové AA, kteří se jí snažili pomoci, v ní ztratili důvěru. Ona však paličatě věřila, že se jí podaří přestat pít. Minulý týden se zúčastnila oslavy svých „třetích“ narozenin a viděla jsem, jak sfoukla svíčky na dortu.

Byla k nerozeznání od osoby, která řadu let sváděla beznadějný boj s alkoholizmem. Než se poprvé doslechla o AA, pila již osm roků. Pila od svých devatenácti let. Její rodina již ztratila veškerou víru, protože se tato žena utápěla v alkoholu hlouběji a hlouběji, až už jí nebylo pomoci. V sedmadvaceti letech vypadala na čtyřicet, byla zanedbaná, obézní a plačtivá. Při pohledu na vysokou a štíhlou dívku v bílých šatech sfoukávající tři svíčky bylo téměř nemožné uvěřit, že se jedná o tu samou obézní a neupravenou ženu, která před třemi roky vypila svou poslední skleničku. Nedávno se provdala za skvělého a úspěšného muže, který ji plně rozumí a obdivuje ji. Říkají, že jsou jako dvě hrdličky a opravdu to tak vypadá.

Jedním ze zázraků, které společenství AA nabízí, je transformace těla, emocí a ducha. Zdá, že je lidská bytost utvářena úplně znovu. Ženy, jejichž těla byla zneuctěna zanedbáváním a týráním, se nyní mohou pyšnit svým zjevem. Jedna z nich se nechala slyšet: „Jako by mě Bůh znovu stvořil.“

Když jsem řekla, že prostřednictvím členů AA naleznete více než jenom průměrné štěstí, nebylo to jenom mé zbožné přání. Z lidí, kteří žijí na Zemi, jsou ti, kterým se podařilo zachránit se před hrůzou alkoholizmu, nejšťastnější ze všech. Nejsou apatičtí ani se nenudí, jejich život nabral nové obrátky. Zdá se vám to až neskutečné, že by někdo mohl být tak okázale šťastný, aniž by se napil? Seznámím vás s novým významem slova „štěstí.“

 

 

 

Za dveřmi místností, kde se schází skupiny Anonymních alkoholiků je nejčastěji slyšet smích. Je to bodrý smích, kterého jsou schopni pouze lidé, kteří se podívali zmaru a ničení přímo do očí, nejenom jednou, ale dělali to řadu let. Nyní jsou svobodní a nebojácní. Jednoduše řečeno, je to smích lidí, kteří drží Boha za ruku a cítí se bezpečně.

To je základ práce společenství Anonymních alkoholiků. Vnějšímu světu, který se bojí Boží pomoci v každodenním životě se může zdát neuvěřitelný. Jediným faktorem, který určuje, zda se vám podaří dosáhnout střízlivosti, je podle společenství Anonymních alkoholiků vaše ochota. Ochota připustit si, že jste nad alkoholem ztratila kontrolu a že se váš život stal nezvládnutelným. Ochota předat svůj život a osud Bohu, takovému jak je chápete vy. Není to jen prázdná ochota za každou cenu. Nedá se jí dosáhnout, aniž si uvědomíte, že jste vyčerpala svou míru beznaděje, t.j., že jste se dostala do situace, kterou nejste schopna sama zvládnout a zásah Vyšší moci je nevyhnutelný.

Vaše volání o pomoc je tak silné, že vy sama si neuvědomujete, že se jedná o modlitbu. Uvědomíte si to až v okamžiku, kdy jsou vaše prosby vyslyšeny.

 

 

       Dovolte mi, abych vám pověděla o tom, jak jedna z mých přítelkyň našla cestu k AA. Řekněme, že se jmenovala Nora, ale to není její pravé jméno. Společenství AA zaručuje naprostou anonymitu a o tom není potřeba pochybovat. Nora byla nešťastné dítě v domě, který byl plný neštěstí. Nic se jí nedařilo a přestala věřit, že se to někdy může změnit. V průběhu dospívání ji stíhala jedna tragédie za druhou a Nora si našla útěk z reality ve sklence alkoholu.

            Největším štěstím v jejím životě byl její manžel s jejich vzájemná láska. Krátce po svatbě Nora zjistila, že je alkoholička. Před svatbou se domnívala, že pije proto, že je nešťastná. Teď byla šťastná, ale přesto nebyla schopna přestat pít. Všemožně se snažila, aby její manžel neodhalil pravdu. Ale její potřeba se napít byla natolik nezvládnutelná, že si okamžitě po ranním odchodu manžela dala několik skleniček. Alkoholici totiž pijí rychleji než ostatní lidé. Většinu dne pak trávila v posteli a nenáviděla se. Když se jí zdálo, že se jí hlava rozskočí, dala si na ni sáček s ledem. Když se manžel vrátil domů, rychle si sáček přitiskla na tvář a tvrdila, že jí bolí zub.

            Její manžel se samozřejmě postupně dozvěděl celou pravdu. Na kolenou ji prosil, aby nepila a ona mu to okamžitě slíbila. Když se však ocitla sama, nedokázala odolat pokušení. Manžel jí vyhledal lékařskou pomoc, ale výsledky se nedostavily. Několikrát se ocitla v sanatoriu, ale ani to nepomohlo.

            Před časem mi Nora o této etapě vyprávěla, když mě vezla na setkání AA v oblastní věznici. Svěřila se mi, „Já sama jsem ve vězení nikdy nebyla, ale o samovazbě toho vím více než dost. Alkoholik má mříže, za kterými žije v samovazbě, ve své vlastní hlavě.

            Tato bezvýchodná situace trvala mnoho let bez jediné špetky naděje. Až jednoho dne měla dopravní nehodu. Lékaři informovali jejího manžela, že zranění nepřežije. Jako zázrakem se uzdravila a to jí připadalo jako další důkaz její tragické smůly, protože byla svým životem velmi unavená.

            Na cestě z nemocnice domů jí manžel oznámil, že jí umístní natrvalo do sanatoria, protože to tak bude pro oba lepší. Odpověděla mu, že se podřídí, protože ho miluje a nedokáže unést, jak ho pozvolna ničí.

            Doma se okamžitě uložila do postele a jak mi řekla, poprvé v životě promluvila k Bohu a prosila Ho: „Pokud mě slyšíš, pomoz mi.“ Nic víc. Na chvíli usnula a když se probudila, požádala manžela, aby jí zavolal lékaře. Zeptal se jím kterého má na mysli, protože se jí snažil pomoci bezpočet lékařů. Vyslovila křestní jméno lékaře, které ji momentálně napadlo a kterého už léta neviděla.

            Za půl hodiny byl u ní. Protože jí nemohl pomoci, začal se zajímat o AA. Okamžitě se telefonicky spojil s místní pobočkou AA a během hodiny za Norou přijela členka společenství AA.

            Od toho okamžiku se Nora nikdy nenapila. Je přesvědčená, že když vyslovila svou jednoduchou modlitbu, byla vyslyšena. Nikdy o tom nezapochybovala. Dnes je z ní příjemná a krásná žena, která překypuje štěstím a pohodou. Strach a pocit marnosti, jakož i její představa, že jí neustále provází smůla, úplně zmizely. Její život je naplněn vitalitou a zajímá se o Spoustu věcí. Ale ani na jediný den nezapochybuje o tom, že se úplně oddala Bohu. Neustále si připomíná, že je nevyléčitelnou alkoholičkou a že jediná sklenka by pro ni znamenala pád do propasti. Svěřila se mi, že každý večer před spánkem děkuje Bohu: „Děkuji ti Bože, že jsi mi dnes pomohl, abych zůstala střízlivá.“

 

 

            Abych vám ukázala, jak může být alkoholik přecitlivělý, ráda bych vám vyprávěla příběh babičky, které můžeme říkat Jane a která se poprvé napila, když jí bylo padesát devět. Stalo se to na večírku u nových sousedů, kde se hrál bridž. Ostatní hosté měli sklenku nebo dva punče, ale Jane se nemohla nasytit. Než večírek skončil, namíchala jí hostitelka několik koktejlů, protože bylo zábavné pozorovat úctyhodnou ženu ve středních letech, jak se opíjí. Než se pro zastavil její manžel Jim, byla již zcela opilá.

Odvezl ji domů a uložil do postele. Když usínala, řekla mu: „Jime, promarnili jsme nejlepší část našeho života, zítra ti namíchám báječný koktejl.“

Ráno zašla do obchodu a koupila láhev režné. Chtěla si dát jenom skleničku na žaludek a zbytek schovat do koktejlu pro Jima, aby mu ukázala, o co přišli. Ale od skleničky nebylo daleko k celé láhvi. Stala se z ní v pravém slova smyslu alkoholička, které stačila jediná malá kapka.

Od té chvíle měla s pitím neustálé problémy a přestala se kontrolovat. Zpočátku bylo úsměvné, že se to může přihodit takové drobné osůbce. Ale už za měsíc oba věděli, že se jedná o vážný problém. Její synové nemohli uvěřit, co se jí stalo. Mysleli si , že si to někdo vymyslel. Ale o jejím alkoholizmu nebylo pochyb, protože její život se začal točit okolo sklenky. Kněz z jejího kostela se za ní modlil, její snachy před ní ukrývali vnoučata, její lékař jí předepsal lék Antabus,  který jí měl v pití zabránit. Když se přes všechna varování na tento lék napila, málem zamřela.

Následovalo šest let utrpení. Když neměla peníze, šla na ulici a žebrala. Prodala své oblečení, kradla manželovi a dokonce si sehnala práci jako uklízečka v baru, „aby se mohla napít.“ Když jí zatkla policie, protože byla opilá a narušovala veřejný pořádek, byla již úplně na dně. Sama od sebe zašla na setkání AA a tak našla cestu zpět.

Setkání Anonymních alkoholiků je neuvěřitelný zážitek, nejenom pro alkoholika, ale i pro člověka, který nepije, například pro mě. Za prvé se přesvědčíte, že se nejedná o vážnou záležitost. Na setkání najdete nejrůznější typy lidí a kromě těch, kteří se účastní schůzky poprvé, jsou všichni usměvaví a hovorní. Jediným výrazným znakem je skutečnost, že každý je nesmírně milý a cítí s ostatními. Jako by se stud, vina a přetvářka zcela vytratily a lidé jednají spontánně a přirozeně a jejich jednání nezávisí okolí.

Členové společenství AA se mi svěřili, že se od prvního okamžiku na setkání cítili jako doma. Je to pochopitelné, protože zde nikdo nikoho nekritizuje, jeden druhého neviní, ani nikoho nic z toho, co slyší, nešokuje. Panuje zde atmosféra plného porozumění , protože každý z přítomných si prošel očistcem. Nikdo nemůže přítomné ošálit svým alibi,vytáčkami a lživými tvrzeními,ke kterým nemá alkoholik nikdy daleko. Všichni se dobře znají a rádi vám to dosvědčí. Po letech života ve lži a v bludišti vytáček je to velká úleva. Je natolik radostná, že vám připadá, jako byste objevila zcela nové bytosti, které neznají krutost a přetvářku. Cítíte se tak přirozeně, jako kdybyste se ocitla v místnosti, kde jste jenom vy v desítkách různých kostýmů. Zjistíte, že jim můžete věřit, protože se vás nesnaží obvinit, ani ve vás vyvolat pocit studu. Setkání mají jednoduchou strukturu.

 

 

 

            Například v Kalifornii probíhají setkání AA takto“ Nejprve se z knihy Anonymní alkoholici přečte kapitola „Jak na to.“ Jeden z členů dobrovolně převezme funkci sekretáře skupiny. Sekretář zahájí asi takto: „Dobrý večer přátelé, jsem alkoholik.“ Po té, co se podělí o svůj příběh, představí další mluvčí, které vybral, aby se podělili o své příběhy. Každý z mluvčích, ať už je to muž nebo žena, řekne jaký byl, jaký je nyní a jak překonal cestu z minulosti do současnosti. O své příběhy se dělí otevřeně a často i humorně. Alkoholik, který se účastní schůzky poprvé, cítí často úlevu, když druhé, jak otevřeně, bez vytáček a humorně vyprávět příběhy, které celý život slyšel vyprávět z úst pokrytců. Zábrany a odsouzení sebe sama jdou během této jednoduché terapie zcela stranou.

            Když se ptám členů AA, jak se mohou smát a žertovat o svém utrpení v minulosti, říkají: „Víte, to vše se stalo mému největšímu nepříteli a ne mě.“ Jedná se nejúčinnější rozchod z minulostí, jaký se v žádné jiné terapii nepodařil. Minulost byla jenom řadou kocovin, ale pokud se s ní smíříte, nezanechá ani kocovinu ani šrám.

            Na konci setkání je chvíle pro tichou modlitbu a potom všichni vstanou a opakují jí společně nahlas. Nedovedu si představit někoho, kdo by se jí zúčastnil na nedotkla by ho. Potom se podává káva a zákusek a pak následuje hodina na přátelské rozhovory. Řada alkoholiků přestala žít společenským životem, ale společenství AA jim nabízí příležitost získat nové přátele a znovu se zařadit do společnosti.

            Setkání AA se konají každý den večer, ve většině měst i v průběhu dne. Obvykle se jich účastní o něco více mužů. Konají se i setkání bez účasti žen. Jsou určeny pro muže, kteří se cítí lépe, když nejsou přítomny ženy. A naopak se konají setkání pouze pro ženy, která se konají ráno nebo odpoledne.

            Kromě obvyklých míst setkání jsou v řadě měst k dispozici klubovny, kam spolu mohou zajít přátelé na jídle, zahrát si bridž, přečíst si časopisy nebo si jen tak popovídat, což je po letech lží nejoblíbenější zábava alkoholiků. Alkoholici jsou ve skutečnosti velmi společenští lidé, kteří ublížili sami sobě, protože narušili svůj vztah k druhým lidem. Nyní se znovu snaží vybudovat důvěryhodné vztahy se svým okolím.

 

 

 

            Alkoholizmus je nevyléčitelná nemoc, protože se pacient již nikdy nemůže napít. Platí to po celý zbytek života, ale s podporou AA se není čeho obávat. Není třeba se před alkoholem ukrývat nebo přerušit styk s lidmi, kteří pijí normálně. Je třeba si dávat pozor na první skleničku. Anonymní alkoholici s optimizmem říkají: „Nedávej si první skleničku a pak už žádnou další nebudeš potřebovat.“ Členové společenství AA jsou přimknuti k Bohu a tato blízkost jim umožnila vyřešit problémy, které kdysi ničily jejich životy. Životy, které nyní bez velkého úsilí znovu nalézají.

            Má neznámá přítelkyně, pokus jste můj dopis dočetla až sem, jistě si uvědomujete, že vás nehodlám kritizovat. Moje láska je nekonečná. Nezbývá nic jiného, než abyste jí vyšla ústrety, protože vám může pomoci. Pomoc je na dosah ruky, stačí, když zvednete sluchátko telefonu.

            Číslo najdete v telefonním seznamu pod písmenem A – Anonymní alkoholici. Požádejte, aby vás přišla navštívit žena. Nikomu nemusíte říkat, že jste podnikla tento první krok. Když vás přijde navštívit, nemusíte jí o sobě vyprávět nic bolestného, nemusíte o sobě říkat prakticky nic. Ví o vás vše, ví mnohem více než o sobě víte vy sama., protože byla ve vaší situaci a možná i o krok dála. Nakonec vystřízlivěla a vrátila se do života, o jakém se jí ani nezdálo.

            Pokud vás můj dopis zaujal, napište mi Nebo se pokuste najít jinou ženu, která může potřebovat pomoc a povězte jí o něm. Bůh vám žehnej.