Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Odpuštění

Odpuštění – aneb „chybějící krok“

odpusteni.jpg

Toto je zamyšlení na téma odpuštění. Nejprve bychom rádi zrůraznili, i když jste si toho pravděpodobně vědomi, že alkoholici mají tendenci cítit se jako lidé pronásledovaní, neprávem postihovaní nebo šikanovaní druhými lidmi, místy, věcmi a vesmírem zejména. A jako by toho nebylo dost, my alkoholici si také neseme pocity nevraživosti a zášti vůči tomu, co se nám stalo a nebo co se nám naopak nestalo.

            V odstavcích, které budou následovat, zkoumáme, jaké důsledky pro nás má neustálé chování pocitů nevraživosti a zášti. Jestliže se jich nedokážeme žádným způsobem zbavit, zbývá nám občas jediné řešení a to odpustit těm, vůči kterým tyto pocity cítíme. Nejprve prozkoumáme podstatu procesu odpouštění a nakonec si představíme techniky, kterými dosáhneme samotného odpuštění. Naše zamyšlení se nad tématem odpouštění jsme rozvinuli na následujících pěti stranách textu. Myslíme si, že nejlepším způsobem práce je projít si tento text pěkně popořadě.

 

Alkoholici mají tendenci chovat opakující se pocity zášti.

 

            Většina alkoholiků má velký až téměř patologický smysl pro spravedlnost. Jestliže je nám ublíženo (což často může být pouze to, že jsme nedostali to, co jsme chtěli) nebo stačí, abychom si vyčarovali pocit, že by nám mohlo být ublíženo, okamžitě máme ospravedlnění pro vyjádření hněvu či vytvoření si opakujících se pocitů zášti. Zdá se, že si přímo dáváme za povinnost oprávněně a opakovaně se hněvat. Protože by jinak ti, kteří nám ublížili, vyvázli bez potrestání. A to by přece nebylo správně, že ano? Upustit od ospravedlněných opakovaných pocitů zášti je pro alkoholiky jednou z nejproblematičtějších zkušeností.

 

            Jestliže se ve slovníku pokusíme vyhledat si původ slov opakující se pocity záští(anglicky resentment), dostaneme následující informace:

 

Zášť, nelibost, pocit odporu(anglicky Resent) se také používají ve významech, které nám připadají podivné. Jsou to významy „cítit boslest“ nebo „vnímat čichem“. To, co tyto významy spojuje dohromady, je představa, že toto cítění či vnímání...prožíváme znovu a znovu.

 

            Pro nás alkoholiky představují opakované pocity zášti nebo nelibosti prvořadou úlevu od bolesti, kterou nám přinesla urážka od druhého. Zamysleme se nad tím. Ve skutečnosti vnímáme potrestání za špatnost způsobenou druhou osobou tak, že se opakovaně a velmi ochotně cítím zraněni. Chápete to? Opakovaně se cítit zraněný či cítit zášť a nelibost, nedává smysl stejně, jako tomu bylo u pití. Myslíme, že je v naší hlavě něco překrouceno.

 

Metody odstranění opakovaných pocitů.

 

            Jak můžeme opakované pocity odstranit? Nabízíme zde obvyklé metody seřazené vzestupně podle obtížnosti, jak ji vnímají alkoholici. Jsou to:

            Nevěnování pozornosti. Přestat jim věnovat pozornost nám pomáhá odstranit většinu myšlenek, které nás napadnou v průběhu dne. Čím déle jsme střízliví, tím méně jsme náchylní k prožívání opakovaných pocitů, které jsou eliminovány v přirozeném pořadí, pokud nejsou svázány s našimi přetrvávajícími zvyky.

 

            Uvažování. Jestliže si opakující se pocity uvědomujeme a přejeme se jich zbavit, začínáme o nich uvažovat. Ptáme se sami sebe: Opravdu jsem slyšel, co druhý řekl? Opravdu to mínili tak, jak to řekli? Nebylo to, co jsem slyšel, pouhý drb? Zapadá útok do nějakého vzorce nebo to byla jenom nešťastná náhoda? Nebyl náhodou útočící emočně rozrušený? Neuvádím toho člověka v pochyby? Pokud ne, proč bychom neměli přestat cítit zášť či nelibost?

 

            Zkoumání. Ptáme se: Potřebujeme více důkazů nebo faktů? Existuje nezávislé ověření toho, co se stalo? Zmínili jsme se potencionálnímu útočníkovi, že jsme udiveni tím, co se stalo a chtěli bychom tomu správně porozumět? Dokládají fakta, že nám bylo úmyslně ublíženo?  Pokud ne, proč bychom neměli na celou věc zapomenout?

 

            Analýza typu přínos/cena. Ptáme se: Jestliže skutečně došlo k ublížení, zejména úmyslnému, co nám přinesou opakované pocity? Budou silné? Jakou budou mít sílu v porovnání s ostatními ospravedlněnými a opakujícími se pocity, které v sobě chováme? Bude jejich zařazení do našeho seznamu znamenat vyřazení opakovaných pocitů způsobených lehčím ublížením? Jsou ospravedlněním pro odplatu? Jsme ochotni podstoupit ztrátu přátelství, poničení majetku či společenské znevážení jako následek naší snahy být soudcem, porotou a vykonavatelem práva? Nebude lepší se jednoduše opakovaných pocitů zbavit?

 

            Odpuštění. Ano je možné zbavit se přetrvávajících opakovaných pocitů zášti, nelibosti, zloby či bolesti za pomoci odpuštění. Níže se dočtete, jak to můžete udělat. Nicméně vám nejprve nabízíme několik vodítek:

 

·         Anonymita. Osoba, vůči které chováte opakované pocity nemá potřebu dozvědět se o vašich pocitech. Ve skutečnosti je mnohem lepší a jednodušší, když o tom nebude vědět. Nezdá se vám, že zášť chovaná a přikrmovaná v tajnosti je mnohem sladší?

·         Soukromí.  Měli byste držet vaše odpuštění v tajnosti, pokud vás osoba, ke které chováte opakované pocity zášti či nesnášenlivosti, výslovně nepožádá o odpuštění a nebo pokud si nejste jistý, že by váš skutek odpuštění ocenila. Bylo by totiž velmi arogantní kontaktovat druhého člověka a sdělit mu, že mu odpouštíte. Obvykle nebude mít ani ponětí o tom, že vám ublížil. Hodně by se podivil, co jste to za domýšlivce, když si myslíte, že jste mu odpustili. Snad si bude myslet, že se považujete za Boha.

·         Definitivnost. Jakmile jste druhému odpustili, je tento skutek definitivní. Nikdy ho není potřeba opakovat a neměli byste dovolit, aby se vám vaše negativní pocity navracely.

 

            A samozřejmě máte vždy v záloze modlitbu. V Modré knize, na konci návodu ke keždému kroku, je vysvětleno mnoho způsobů jak zmírnit nebo odstranit vaše problémy. „Navžený“ základní nástroj, který je nám neustále k dispozici, je modlitba. Modlitba by měla být součástí výše uvedeného seznamu, ale nevíme, kam ji zařadit z pohledu obtížnosti. Pro některé z nás je modlitba přirozeným nástrojem pro zklidnění a urovnání našich životů. Pro jiné je to cizí a často nepřátelská možnost. Bez ohledu na to, jaký postoj k modlitbě máte, měli byste vyvíjet trvalé úsilí a udělat z ní nedílnou součást vašeho vědomí.

 

Co je Odpuštění?

 

ODPUŠTĚNÍ ve výkladovém slovníku

Odpustit - sloveso

1.    Udělit milost nebo prominout zbytek trestu za trestný čin, osvobodit

2.    Vymazat či odpustit dluh, odpustit splacení úroků

3.    Udělit odpuštění člověku

4.    Upustit od pocitů popuzení, roztrpčení, rozhořčení či vzteku, odpustit nepříteli

5.    Odpustit urážku nebo odpustit provinilcovi

 

Kdo je vlastníkem našich provinění?

 

            Nyní bude následovat část naší osobní náboženské doktríny. Pokud máte jinou, prosíme, abyste se necítili dotčeni. Můžete mít stejně dobře pravdu.

 

            Jestliže se dopustíme urážky nebo přestupku (nebo nesplníme naši povinnost), dojde k zaznamenání naší nepravosti. Druhá strana, které jsme ublížili si to může zapamatovat či zaznamenat. Většina lidí to dělá. A také my si ji přidáme do našeho pytle vin, studu a sebenenávisti, který si s sebou táhneme životem.

 

            Ale skutečný záznamník vložil do systému vesmíru jeho Stvořitel. Proces zaznamenávání všech špatností je automatický a nevyhnutelný. A jedniný způsob pro odstranění těchto záznamů je náprava (korekce či oprava) špatností.

 

            Ve východních náboženstvích nazývají tento systém Karma. Metafyzici jej mohou nazývat Akasha. Zejména pro nás alkoholiky tento systém funguje vždy bezchybně bez ohledu na to, jak se jmenuje a kde je umístněn (nejpravděpodobněji je v našem nitru).

 

Cíle odpuštění.

 

            Otázkou je, komu je odpouštěno a kým?

 

·         Odpustit druhým. Jestliže naše laskavost pomůže druhým, aby se cítili lépe, potom bychom jim snad mohli dát vědět, že už vůči nim nechováme negativní pocity za způsobené zlo. Ale nikdy bychom si neměli myslet, že bychom se mohli našim odpuštění vměšovat do Božích plánů. Naše víra a naše skutky nejsou součástí tohoto plánu.

·         Dostat odpuštění od druhých. Stejná logika se vztahuje na akt odpouštění druhými lidmi. Kosmetické odpouštění mezi lidmi navzájem může být aktem milosrdenství, ale opravdové odpuštění je velmi osobní věc.

·         Dostat odpuštění od Boha. Bůh si nědělá záznamy, ani necítí zášť. Bohem stvořený univerzální systém spravedlnosti se automaticky postará o nápravy a odpuštění. Do toho Bůh nezasahuje. On nás jednoduše miluje po celý čas.

·         Odpustit sám sobě. Stejně, jako si  lidé nedokážou opravdově odpustit navzájem, není možné sebeodpuštění. Ale je zde potřeba říci více. Naprosto souhlasíme s tím, že většina alkoholiků zná silné pocity viny, studu, výčitek svědomí a odporu k sobě samému. Musíme se jich zbavit, abychom mohli spatřit dokonalost Stvořitele v našem nitru. A také nám musí být dovoleno podívat se do zrcadla a usmát se na bytost, která se vynáří z bahna sebestředného zvanění a dává se do služeb svého Otce skrze své kamarády alkoholiky. Vědomost, že je nám odpuštěno, je požadavek pro střízlivý život.

 

            Nejprve musíme odstranit všechny falešné hříchy, ze kterých jsme se zbytečně obvinili. Výsledkem dobře udělaného Pátého kroku bude seznam charakterových vad a předběžný seznam lidí, kterým jsme ublížili. Jestliže máme špatné pocity kvůli něčemu, co není v těchto seznamech máme dvě možnosti. Buď jsou naše seznamy nekompletní a nebo se projevuje naše charakterová vada zvaná nesmyslné sebeobviňování. Mít špatné pocity kvůli vlastním chybám, což bylo ospravedlnitelné v období, kdy jsme pácháli škody, je velmi často projevem emocionální kocoviny a musíme se jich zbavit. Je potřeba, abyste si vytvořili  seznam sebeúcty (ne pýchy). Můžete si ho připíchnout na zeď vedle zrcadla a v jeho záhlaví může být cosi jako: „Dnes mám důvod repektovat sám sebe protože jsem ....(seznam dobrých skutků, udělaných kroků, osob, kterým jsem pomohl, modliteb, atd.)“ Ale ujistěte, že se vaše jméno nikdy nedostane na váš seznam Osmého kroku.

 

            Potom je potřeba se pustit do Devátého kroku (samozdřejmě po té, co jste prošli prvními osmi se sponzorem). Protože nápravy jsou jediným způsobem k získání odpuštění.

 

Naše „ právo“ na odpuštění.

 

            Podvědomně cítíme, že po spáchání špatnosti se okamžitě vytvoří záznam o provedeném skutku. Tomuto zaznamenání se nemůžeme vyhnout a ani ho nelze skrze odpuštění vymazat. Poškozená strana nemůže tento záznam smazat a ani to neudělá Bůh, protože On pouze vytvořil systém zaznamenávání, který funguje k Jeho spokojenosti.

 

            Otázkou tedy zůstává, jak jsou nám i druhým lidem promíjeny špatné skutky. Odpověď je nasnadě, Devátý krok. Náprava(oprava/korekce) špatného činu automaticky odstraňuje jeho záznam. Odpuštění nehraje v procesu rozhřešení žádnou roli.

 

            Proč tedy tolik mluvíme o odpuštění? Skutečností je, že špatné činy vůči nám neodpouštíme proto, abychom zbavili jeho pachatele nutnosti nápravy. To nemůžeme dokázat. To dokáže udělat pouze náprava. Naše odpuštění slouží k našemu vlatnímu očištění. Tak je to správně. Zbavujeme sebe sama kletby, kterou jsme na sebe uvalili, abychom potrestali toho, kdo nám ublížil. Naše odpuštění nerozhřešuje jeho činy, ale zbavuje nás naší reakce na tyto skutky.

 

            Zajímavé že ano? Nenapravujeme jejich karmu, ale svoji vlastní.

 

            Nakonec vám nabízíme několik dalších zdrojů, o kterých si myslíme, že vám mohou být doopravdy k užitku. Jistě si povšimnete, že některé z nich jsou v rozpou s tím, co jsme zde uvedli. Neznamená to, že jejich nebo naše tvrzení nemají platnost. Je naprosto nezbytné, abyste do hloubky duše trvali na vlastním přesvědčení.

 

Prosíme, abyste při vašem zkoumání následujích zdrojů dodrželi jejich pořadí:

 

Modrá Kniha

Victor M. Parachin: Jak odpuštět: 10 Návodů

Otčenáš a odpuštění

Emmet Fox: Odpuštění v Modlitbě na Hoře